Sovy U20 se vrátily ze španělské Grand Canarie, kde odehrály tři přípravná mezinárodní utkání velké kvality. Jak hodnotí tuto misi za zkušeností trenér této věkové kategorie Petr Jachan? Přinášíme vám jeho dojmy i porovnání basketbalu na turnaji a v našich končinách.
„Letos poprvé jsme se zúčastnili tohoto nového formátu turnaje Global Jam, což je zajímavá konfrontace evropského a amerického stylu basketbalu. Tato akce měla vysokou úroveň, nejenom díky profesionální organizaci, účasti kvalitních týmů, ale především místu, kde se akce konala. Celá akce probíhala nové hale Grand Canaria, kde se konal Světový pohár. Je nádherná hala se skvělým zázemím, takže pro nás byl obrovský zážitek nejenom tam hrát tři zápasy, ale absolvovat tam i trénink.“
„Turnaj byl pro nás velmi náročný, protože měl krutý formát. Hned v prvním utkání se rozhoduje o týmech, které postupují mezi čtyři nejlepší. My jsme narazili na domácí Grand Canarii, která byla v tom nejsilnějším složení a dala nám absolutní lekci z dnešního západoevropského basketbalu. V dalším utkání jsme narazili na jiný styl a tím je americký basketbal, takže jsme se mohli porovnávat s oběma styly. Všechna tři utkání však měla stejný charakter. Byla totiž absolutně odlišná, než utkání v českých soutěžích. Nedá se to ztotožnit s českými soutěžemi. Hraje se nejenom v jiné rychlosti, agresivitě, ale já tvrdím, že i v jiné herní inteligenci. Hráči reagují naprosto přirozeně, mají jiné volby řešení v absolutní rychlosti. Na rozdíl od basketbalu u nás je tu mnoho ztrát, které pramení s obrovské agresivity a z jednoduché snahy hráčů hrát co nejrychleji směrem kupředu a být kreativní.“
„Každé utkání bylo s jiným soupeře i trochu jinou kulturou. Grand Canaria byla velmi agresivní, měla kvalitní hráče jak pod košem, tak na periferii. Vyvinula obrovský tlak na hráče periferie. Měli jsme obrovské problémy přejít s míčem na útočnou polovinu a také pod tlakem dělat rozhodnutí a hledat optimální formu zakončení.“
„Americký tým byl zcela odlišný. Nebyl tak vysoký. Neměl tolik vysokých talentovaných hráčů, ale ti hráči sami se dlouhodobě prezentují vysokou kvalitou „skills“. Bylo také těžké číst, co předvedou na hřišti, protože hrají hodně nepředvídatelně. Pro naše hráče to byla obrovská škola z hlediska obrany a hry jeden na jednoho.“
„Dalším společným rysem byla agresivita na doskoku, ať už útočném, tak obraném. Všichni hráči naprosto nekompromisně chodí doskakovat. Významným rozdílem bylo pojetí utkání. Tady se totiž téměř nepíská a férově oba týmy hrají na hranici agresivity a faulu. Souboje pod košem jsou soubojem o kontakt a hrubou sílu. S tím jsme měli problém ve všech třech utkáních.„
„Kromě prvního utkání, kdy jsme dostali lekci se ta zbylá dvě rozhodovala v závěru. Sice jsme vedli, ale v koncovce jsme měli plné ruce práce, abych ustáli tlak soupeřů, který pramenil z rychlosti, agresivity a úspěšné střelby z dlouhé vzdálenosti. Obecně se dá říct, že všechna utkání byla na minimální taktické úrovni. Taktika byla nahrazena obrovským nasazením a tlakem. Všichni hráči hrají jednoduše a není prostor a potřeba dělat složitější taktické věci.“
„Celkově to pro nás byla obrovská škola i zážitek. Už jen hrát a trénovat v podmínkách ACB ligy. Pro nás dobrá škola a inspirace. Splnilo se to, co jsme chtěli. Hráči poznali jiný styl basketbalu i herní jinou kulturu. V něčem je to neporovnatelné, a to je styl vedení těch utkání. Tady se hraje úplně jinak. Jestliže v Čechách máme obrovské problémy s fauly, tak tady tomu bylo naopak, fauly se pískají minimálně a nechává se plynou agresivní hra. Hraje se daleko více ve vzduchu i v osobních soubojích. Páté místo je asi maximum možného, protože hned na úvod, jsme se utkali v favoritem turnaje a domácí Grand Canarií.“